Jsem Petra. Fotografka, tvůrkyně a člověk, který nerad dělá věci obyčejně.

Fotografování mě bavilo vždycky. Dlouho jsem ale netušila, že se jednou stane mojí prací. Někde v hlavě jsem měla představu, že by mě bavilo fotografovat svatby, ale zároveň jsem měla velký respekt z lidí.

Nakonec jsem to zkusila.

A zjistila jsem, že právě svatby jsou místo, kde se cítím dobře. Baví mě lidé, jejich příběhy, atmosféra celého dne a především opravdové emoce. Mám ráda, když fotografie nejsou jen hezké, ale když z nich člověk i po letech cítí, co se tehdy dělo.

Časem jsem ale zjistila, že nechci být jen fotografkou.

Chtěla jsem mít vlastní místo. Původně jsem snila o ateliéru, ale místo úvěru a velkého rizika jsem se rozhodla využít políčko hned vedle domu.

Zasadila jsem levanduli. Nechtěla jsem s klienty pořád jezdit na stejná místa jako všichni ostatní. Místo s vlastní atmosférou, kde budu moci fotografovat po svém.

Vedle levandulového pole postupně vznikla i stodola. Dnes v ní levanduli suším a obě místa jsou součástí mého světa.

A pak se začaly přidávat další věci.

Když se mě lidé ptali, co budu s levandulí dělat, nechtěla jsem vyrábět obyčejné levandulové výrobky. Vznikly proto polštáře s vlastními fotografiemi.

Začala jsem se věnovat ručnímu tisku a postupně jsem si vytvořila vlastní způsob práce. Přidala jsem kaligrafii a začala ji používat například na svatební alba.

Dnes už alba, která jsem dříve kupovala, vyrábím sama. Sama je sestavuji, upravuji a ručně do nich vkládám fotografie.

Podobně vzniklo i oblečení. Když se mě klienti při vánočním focení opakovaně ptali, co si mají obléct, napadlo mě vytvořit vlastní oblečení. Nechtěla jsem půjčovat všem stejné kousky. Chtěla jsem, aby jim to zůstalo i po focení.

Tak postupně vznikla značka PetraPrint.

Ne jako jeden velký plán, ale krok za krokem. Vždycky z nějakého nápadu, otázky nebo potřeby, kterou jsem při své práci narazila.

A společné je pro mě u všeho jedno: Záleží mi na kvalitě, detailech a vlastním rukopisu.

Když mi běžné řešení nestačí, hledám jiné. Když něco neumím, naučím se to. A když mám pocit, že by něco mohlo být krásnější nebo osobnější, zkouším to znovu.

Dnes už mě lidé z okolí neznají jen jako fotografku. Často se mě ptají na moje levandulové pole, stodolu a na to, co právě vyrábím.

A možná právě to je nejhezčí.

Z obyčejného políčka vedle domu postupně vzniklo místo, které je opravdu moje.

Vítejte v mém světě.