Svatební obřad v kapli je pro každého fotografa i novomanžele tím nejdůležitějším okamžikem celého dne. Člověk může mít v hlavě přesný plán, ale ulička v kapli v Uhlířově při srpnové svatbě Terky a Martina ukázala, že ty nejkrásnější momenty se často rodí z úplných náhod a velké rodinné pohody.

Terka byla v bílých šatech naprosto okouzlující a měla dlouho, honosnou vlečku - což všichni svatebčané vědí, jaký oříšek bývá ji pak správně a pevně přivázat. Všichni ostatní svatební hosté i celková výzdoba však byli laděni do krásných tónů zelené barvy. Když jsem ráno odcházela z domu, netušila jsem, jak dokonale se trefím do celkového konceptu - vzala jsem si totiž své oblíbené zelené sako.

Co všechno se semlelo v jedné uličce

V Uhlířově mají nádhernou, velmi oblíbenou kapli, která je pro civilní obřady jako stvořená. Celé místo mělo úžasnou atmosféru, kterou hned od začátku podtrhla skvěle vymyšlená obsluha přímo před kaplí, která se perfektně starala o všechny přijíždějící svatebčany. Obřad začínal přesně v jednu hodinu odpoledne.

Ten pravý svatební chaos nás ale čekal přímo v uličce. Děti si totiž na svatbách občas píší vlastní scénář. Malý Kryštůfek měl jít původně uličkou jako důležitý předskokan před samotnou nevěstou. Když ale uviděl kapli plnou lidí, dostal strach a dál už uličkou prostě nešel. Jako fotografka jsem se ale nenechala rozhodit - skvěle jsem si ho pak chytla během gratulací, kde díky tomu vznikla nádherná a neuvěřitelně dojemná fotka plná čistých emocí.

Hned vzápětí přišel další nečekaný moment při samotném příchodu nevěsty. Když Terka kráčela k oltáři, svatební DJ šel uličkou jako poslední přímo za ní. Šel tak těsně v jejích stopách, že byl jako nežádoucí stín vidět na každé fotce z jejího velkého příchodu. Podobné situace se mi při focení bohužel stávají, takže mě to už nepřekvapí. Terka o tom DJ za svými zády doteď vlastně vůbec neví - na finálních fotkách totiž byla v uličce jen ona, jako dokonale zářící princezna.

Pohodová předehra v Kravařích a zelená souhra náhod

Protože byl srpnový obřad už v jednu, portrétní focení novomanželů jsme naplánovali ještě před ním. Normálně přitom fotím portréty spíše kolem třetí hodiny odpoledne nebo i později k večeru. Focení před obřadem má ale své specifické kouzlo a pro mě to nebyla první zkušenost. Už v minulosti jsem předobřadní focení zažila - jednou v listopadu na Podhradí, během covidových omezení (taktéž v listopadu) v Hošticích a také v Dolním Benešově přímo pod kostelem v mrazivém únoru.

Tentokrát jsme se sešli už v deset hodin dopoledne v zámeckém parku v Kravařích, odkud pochází ženich Martin. Všechno probíhalo naprosto klidně, uvolněně a bez spěchu. Počasí pod mrakem nám zařídilo ideální měkké světlo. Fotili jsme i s malým Kryštůfkem, který byl v parku úžasný parťák a fotil se mi opravdu skvěle.

Zámecký park nám nachystal i jednu fotografickou výzvu. Přímo nad novomanžely visely z větve provazy, ze kterých ale zbylo jen prázdné torzo - samotná houpačka tam totiž vůbec nebyla. Na zemi pod nimi bylo jen patřičně vydřené místo od noh předchozích návštěvníků. Bylo jasné, že žádné focení na houpaččce se konat nebude, takže osamocené provazy musely jít z fotek pryč. Jedinou další drobnou překážkou tak byli návštěvníci na zapůjčené rikši, kteří nám neustále křižovali pozadí u vstupu zámku.

Hostina v kulturním domě

Po všem tom uličkovém napětí a focení v parku přišla zasloužená oslava. Svatební hostina se konala v kulturním domě hned vedle uhlířovské kaple, což bylo pro všechny hosty velmi pohodlné. Terka je neskutečně šikovná, protože celou svatební tabuli si zdobila úplně sama a výsledek vypadal fantasticky. Co se týče jídla, by to hotový ráj. Bohatý raut a nádherně nachystaný sladký bar byly totiž tak lákavé, že byly k nakousnutí už při pouhém pohledu přes foťák.

Svatby zkrátka píší ty nejlepší příběhy. Terka s Martinem ode mě navíc dostali moje tištěné svatební fotoalbum, kde jsou všechny tyto momenty uchované. Jsem moc ráda, že se k nim mohou kdykoliv vrátit a s úsměvem vzpomínat. Děkuji, že jsem mohla být vaší fotografkou!