Snad každá nevěsta při pohledu na předpověď počasí doufá v azurové nebe a slunce. Jenže příroda si občas postaví hlavu. Jako svatební fotografka z Opavska slýchám obavy z deště na osobních schůzkách velmi často. Chci vás ale uklidnit - i za toho nejhoršího nečasu mohou vzniknout ty nejromantičtější a nejvíc atmosférické fotografie.

Když jsem v září vyrážela fotografovat svatbu Karolíny a Vaška do Větřkovic, byla to už moje třetí svatba v tom roce, kde vytrvale pršelo od rána do večera. První deštivou zkušenost jsem sbírala na začátku září v Uhlířově, kde nade mnou u rybníka obětavě držel deštník svatební řidič. Druhý nonstop liják mě potkal na konci červenence v polských Krzanovicích, kde jsem techniku chránila vlastním tělem schovaná pod velkým venkovním slunečníkem restaurace. Větřkovice ale všechny předchozí zkušenosti posunuly na úplně novou úroveň.

Extrémní zářijový nečas a provizorní tiskové tlumočení

Ve Větřkovicích to nebyl obyčejný podzimní deštíček. Provázela ho regulérní průtrž mračen a šílený vichr. Upřímně přiznávám, že jsem měla strach, jestli se kvůli přívalům vody vůbec dostanu autem bezpečně domů k rodině. Obrovskou záchranou pro všechny ale bylo, že Karolína s Vaškem měli obřad v kostele. Kostel je v deštivých dnech naprostá jistota - dává novomanželům i hostům stoprocentní klid a bezpečné zázemí pod střechou, ať se venku děje cokoli.

Při portrétním focení venku se ale kvůli silnému větru nedalo s technikou vůbec stát, a vítr mi navíc okamžitě zničil moje vlastní průhledné deštníky. Situaci zachránila maminka ženicha, která odněkud přinesla velký duhový deštník. Ten se stal hlavním hrdinou dne.

A jak jsem fotila? Stáhla jsem okénko svatebního auta a fotila novomanžele venku přímo zevnitř vozu. Jenže vítr byl tak divoký, ž emi pršelo i přes stažené okýnko rovnou do auta a na techniku - prostě opravdový konec světa! Aby toho nebylo málo, Karolína s Vaškem stáli kvůli kompozici poměrně daleko ode mě a přes burácení větru mě neměli šanci slyšet. Museli jsme proto zorganizovat provizorní svatební tiskové středisko - já jsem křičela pokyny z okýnka na řidiče a svědkyni, a ti je jako tlumočníci předávali dál novomanželům, jak mají přesně pózovat!

Když vás uprostřed silného větru zachraňují zdravotní sestřičky

Aby byl den ještě o něco dramatičtější, držela jsem v té době přísnou žlučníkovou dietu. Celý den jsem tak byla v podstatě o hladu, tělo bylo vyčerpané a stres z počasí mi na klidu nepřidal. Žlučník se brzy přihlásil o slovo, ale Větřkovice ukázaly svou úžasnou lidskou tvář. Mezi svatebními hosty bylo totiž plno zdravotníků. Maminka nevěsty měla u sebe naštěstí Algifen na utišení bolesti a také mi poradila, co mám jíst z rautu.

Díky její pomoci jsem mohla fotit dál a duhový deštník v kontrastu s temnou bouřkovou oblohou nakonec vytvořil vizuální bomby plnou energie. A koruna celého dne? Když jsem byla unavená, promrzlá, ale šťastná odcházela, v tom spěchu a dešti se mi protrhl spodek papírového obalu a celá svatební výslužka plná cukroví a zákusků mi vypadla rovnou na zem. I takové momenty k deštivým svatbám patří a dnes na ně vzpomínám s úsměvem!

Vzpomínky v originálním dřevěném fotoalbu

Karolína s Vaškem původně chtěli pro rodinu tři kusy svatebního alba. Moje práce je ale jiná. Každé svatební fotoalbum, které vytvářím, je naprostý ručně dělaný originál - dělám vždy pouze jeden jediný kus určený výhradně pro novomanžele. Na přední dřevěné desce je ručně tisknutá fotka a stránky zdobím razítky. Každou fotografii pečlivě vybírám. Je to umělecké dílo, do kterého vkládám kus svého srdce. Když se pak Karolína s Vaškem na tyhle luxusní stránky podívají, ihned se vrátí v čase do zářijového dne plného nečekaných momentů!

Karolíno a Vašku, moc děkuji za vaši obrovskou statečnost, skvělou náladu a za to, že jsem mohla váš větřkovický den proměnit v nezapomenutelné vzpomínky!