Když ke mně na levandulové pole v Melči dorazily tyto čtyři generace jedné rodiny, slunce zrovna nesvítilo. Bylo pod mrakem. Vzhledem k tomu, že fotím už 8 let, prozradím vám tajemství - bylo to nejlepší, co nás mohlo potkat. Žádné mžourání do sluníčka, jen krásné, měkké světlo.

Jenže focení skutečného života není načesaný a klidný editorial z Instagramu. Tady je pohled do zákulisí, jak to probíhalo v realitě.

Odpočinek v levanduli pro unavenou babičku

S Luckou jsme čekali na babičku a prababičku než přijedou ve stodole s levandulovým stropem. Páťovi se líbily světýlka, které jsem pro ně rozsvítila pro nezapomenutelnou atmosféru stodoly. Babička dorazila po náročné dvanáctihodinové směně v práci a hned další den ji čekala další. Když jsem navrhla, ať se usadí do levandule, smála se, že z té země už jen tak nevstane.

Vytáhla jsem svou pevnou dřevěnou bedýnku, aby měla babička pohodlí. Přišla sice obava, jestli pod nimi bedýnka nepraskne. Riskly jsme to, bedýnka vydržela a babička si na ní mohla v klidu oddechnout. Nakonec se ale rozhodla, že si sedne na zem (po domluvě, že ji musíme pomoct vstát ze země), a fotky poté byly naprosto přirozené a nenucené. Jen jsme musely počkat, než Páťa přiletí po okruhu levandulovými uličkami.

Prababička učitelka a fotografické kouzlo

Mnohem větší oříšek byl zpočátku malý Páťa. Nechtěl sedět na lavičce, kde jsem mu nachystala hezkou jednoduchou scénu s velkou dřevěnou dvojkou. Nevydržel ani u té lavičky stát, tak jsem mu dala tu dvojku do ruky a taky levandulovou kytici. Nejdříve s tou dvojkou drtil moje levandulové keříky a ještě k tomu tu dvojku držel celou dobu obráceně. Aby bylo číslo správně, musela jsem nakonec v editoru celou fotku zrcadlově otočit. Naštěstí moje levandule zažije leccos (kuna mi zničila 20 keříků, takže pole je zvyklé) a kytici mám z čeho doplnit.

Pak ale zasáhla prababička. Bývalá paní učitelka se v ní nezapřela! Okamžitě věděla, co s neposedným Páťou dělat, a našli společnou řeč. V tu chvíli vznikly ty nejkrásnější momentky úplně samy, jak si spolu ti dva skvěle rozuměli.

Tajná zbraň: Rekvizita pro uprchlíky

Když už byl Páťa z neustálého odbíhání unavený, vytáhla jsem svou osvědčenou zbraň - velký proutěný koš. U mě na poli je to oficiálně rekvizita pro uprchlíky. Jakmile Páťa zahučel do košíku, byl klid. Focení čtyř generací bylo úspěšně zachráněno!

Na konci si všichni hluboce vydechli a dostali za odměnu levandulovou limonádu.

Kdo jsem?